Znáte ten pocit, když vás někdo přes oči vezme k sobě domů?
Když vám osoba na druhé straně otevře oči dokořán, je to jako by říkala: „Pojď ke mě na návštěvu domů. Ukážu ti, jak bydlí moje duše, ale také svoji zranitelnost. Vášeň. Lásku. Bolest. Strach. Vnitřní krajinu. Jiný vesmír. Hlubokou propast. Samotu. Otevřenost. Laskavost. Úctu. Nadšení. Utrpení. Odpuštění. Bolest. Pokušení.“
Někdo vás vezme jen do předsíně a řekne: „Už běž. Ani se nezouvej. Oči zamrkají. Pohled skončí. Návštěva ukončena.“
Někdo vám pohledem může říci: „Rád tě vidím. Pojď dál a nabídne vám bačkory. To je ta část pohledu, kdy se oči pomalu prozkoumávají, oční víčka mrkají a řasy sledují, jak se druhá strana zouvá z bot a odkládá kabát.
A pokud osoba na druhé straně vám plně věří a důvěřuje, tak se můžete dostat i do místností, kam se cizí návštěvy nevodí. Poznáte její největší zranitelnost a ukáže vám místnost pokladů – třináctou komnatu.
Zajímá vás podívat se na váš domov jiným pohledem? Račte vstoupit. Dnes začíná MINIKURZ ZDARMA Bydlete s Olgou. Vezmu vás nejenom do předsíně a budeme se spolu dívat na váš domov pět dní. Jdete do toho se mnou?