Jednožena
Zavolala mi žena.
„Bydlím sama. Mám krásný domov, skvělou práci, přátele… ale s partnerstvím to nějak nejde. Vztahy drhnou. Ne a ne se to usadit.“
Pustily jsme se do prozkoumávání jejího prostoru.
Na chodbě, v obýváku i ložnici jsem narážela na silné symboly – obrazy, sošky, dekorace… samé osamocené ženy. Umělecké, krásné, silné. Ale vždycky samy.
Říkám tomu “jednožena.“ Jemné, ale silné sdělení prostoru:
Jsem v pořádku sama. Nic nepotřebuju. Všechno zvládnu.
A právě tohle mohl být vzkaz, který domov vysílal i ven. A který blokoval přirozený tok partnerské energie.
Energeticky jsme prostor pročistily. Vyměnily dekorace, změnily úhel pohledu, přidaly jemnost, otevřenost, pozvání pro dva.
Protože někdy opravdu stačí jen upravit to, co visí na stěně — stejně jako občas vyměníme šperky, aby nás rozzářily jinak.
A výsledek? Lehčí energie. Víc otevřenosti. A pocit, že v tom krásném domově je teď místo nejen pro mě, ale i pro nás.
A jaký obraz máte doma vy?
Vypráví váš domov příběh, který chcete žít?
Prostor má obrovskou sílu, když víme, kdy začít.