Z matky znovu partnerkou
„Jsem unavená,“ řekla tiše maminka sedmileté holčičky. „Uvědomila jsem si, že už nejsem partnerka. Jsem jen máma. Všechno se točí kolem dcery. A já někde zmizela.“
Dcera byla vymodlená. Milovaná. Ale jejich domov vyprávěl jasný příběh – ona je královna, a rodiče její služebníci.
Seděla v čele stolu. Její dětský pokoj měl to nejlepší energetické místo v domě, zatímco ložnice rodičů byla upozaděná, bez života.
A tak jsme se na to podívaly jinak. Ne s výčitkou, ale s laskavým nadhledem. Vztah potřeboval opečovat. A prostor mohl být ten, kdo pomůže.
Změnily jsme zasedací pořádek u stolu. Dali jsme rodičům zpět jejich místo, symbolicky i fyzicky. Ložnice se přesunula na lepší místo, plné klidu a propojení. Dětský pokoj zůstal krásný – ale ne jako trůnní sál.
A výsledek?
„Nevěřila bych, co to udělá,“ řekla mi později. „Jsme s mužem znovu víc spolu. Jako pár. Jako tým. A víte co? I dcera je klidnější. Spokojenější. Všichni jsme si sedli zpátky na své místo.“
Protože když se změní prostor, mění se i role. Rovnováha se vrací. A s ní i láska, která už tam dávno byla – jen se na chvíli ztratila pod hromadou povinností.
Prostor má obrovskou sílu, když víme, kdy začít.